Jak se děti učí hrát ?

Hra je to nejpřirozenější v životě dítěte. Pro nás dospělé je však velkým přínosem, když víme, jak se hra vyvíjí. Vede nás to k lepšímu pochopení světa dětí a jejich potřeb.

Jak se dětská hra vyvíjí?

Při výběru pečovatelek Agentury BIBO vnímáme jako velmi důležité, zda se chůva orientuje ve vývoji dětské hry, zda dokáže dítěti nabízet aktivity adekvátní jeho věku. Mezi první hry kojence (1měsíc – 1 rok) patří hry s vlastním tělem, kojenec zkoumá, jak fungují ručičky, nožičky, vyluzuje různé zvuky. Časem můžete vidět pravidelnost v těchto úkonech a radost při jejich opakování.

Batolátko (1-3 roky) také miluje smyslové hry, rádo pozoruje, zkouší různé materiály, kombinuje.

Nápodobivé hry spočívají imitaci toho, co dělají dospělí. Znamená to, že dítě postoupilo o další stupínek výš. Je vynalézavější, dokáže pozorovat své okolí. Rádo napodobuje maminku, když vaří, „čte si“, chvíli je princeznou, chvíli čertem. Pokud dítě „upeče“ kostky a vydává je za koláče, mluvíme o symbolické hře. Naše pečovatelky se snaží v tomto období děti zapojit do všedních činností. Pokud chůva vaří, připraví na stoličku hrnec a vařečku i dítěti apod.

Hra je pro batole nejen zábavnou a zajímavou činností, ale také mu pomáhá vyrovnat se s těžkostmi všedního dne. Najednou se stává tím, kdo ovládá situaci a má převahu. Proto si hraje na doktora, který píchá injekce, krotitele lvů, který se ničeho nebojí nebo na maminku, která utěšuje dítě, které se bojí tmy. (Říčan, 2004) Pokud chůva hlídá dítě, které je těsně před nástupem do školky, hraje si s ním na paní učitelku a ve hře ho připravuje na školkovské prostředí.

Jak moc si mám se svým dítětem hrát?

Některé maminky si stěžují, že jejich dítě si neumí hrát samo, že za nimi pořád chodí a vyžaduje pozornost. Je velmi důležité si uvědomit, zda jsme dítěti vůbec dali prostor pro to, aby se ve hře naučilo samostatnosti. Dítě určitě nestrádá, když si hraje samo, proto se mu nemusíte stále věnovat. Batole je velmi často zaujato svou hrou, ale dospělí mu do ní nešetrně vstupují. Dítě se pak nenaučí souvisle soustředit na jednu činnost a dočkáte se toho, že bude vyžadovat při hře vaši asistenci. Proto radíme: Maminky, když si dítě spokojeně samo hraje, zbytečně ho nevyrušujte!

Kolektiv nebo samostatná hra?

Zde velmi záleží na věku dítěte. Maminky, nezoufejte, že vaše dvouleté dítě na písku nechce nikomu půjčovat hračky a každého popichuje lopatičkou pryč ze svého prostoru. To je zcela normální. Na druhou stranu však nebuďte překvapené, že vaše dítě neunáší jesličky. To je pro něj zatím nepřirozené prostředí, kde je bráno jako součást kolektivu. Paradoxem je, že uprostřed všech těch dětí se může cítit osamocené.

V batolecím věku si dítě hraje paralelně – to znamená vedle ostatních dětí. Pokud se na pískoviště díváte z dálky, může se vám zdát, že zde probíhá harmonická souhra všech dětí. Z blízka však zaznamenáte, že děti si hrají vedle sebe, nekomunikují spolu, ale pouze s dospělými, zasahování ostatních dětí do hry jim vadí. Také právě proto se do tří let věku dítěte volí pro hlídání spíše pečovatelka, která se mu věnuje individuálně než kolektivní hlídání v jeslích. Dítě lépe prospívá, má pro svůj rozvoj více prostoru, teprve se připravuje na kolektiv a učí se spolupracovat se svým okolím.

Teprve ve školkovém věku (3-6 let) dítě začíná vnímat kolektiv ostatních dětí pozitivně, nachází si první kamarády a vyhledává vrstevníky. Jejich hra je již společná. Chápe, že každý má ve hře svou roli, je schopno dodržovat základní pravidla a komunikovat. Dříve však na společné činnosti připravené není.


Říčan, P. Cesta životem. Portál, Praha, 2004.