Jak na problémy s usínáním

Hodně maminek zažívá probdělé noci, což se pak také odráží v jejich psychické pohodě. Stejně tak, jak se děti každý den učí novým věcem, učí se také spánkovému rytmu. V tom jim musíme pomoci. Nabízíme vám zde několik osvědčených postupů.

  • Spánkový režim nastavte hned po příchodu z porodnice, ten je nutné pravidelně opakovat, neměnit.
  • Dítě má mít jednu svoji postýlku, nepřenášejte ho během spánku do jiné místnosti, spánek je přerušovaný a dítě se bude častěji budit.
  • Postýlku umístěte u stěny tak, aby dítě mělo pocit bezpečí. Povlečení a okolí postýlky by mělo být v tlumených teplých barvách. Pro malé děti se doporučují zavinovací dečky a spací pytle, které navozují u dítěte příjemný pocit bezpečí.
  • Před uložením dítěte by měl předcházet ukládací rituál - měl by být velmi příjemný a uklidňující. Může spočívat u miminek v masírování tělíčka, hlazení, či zazpívání písničky. Poté ukládáme dítě do postýlky. Dítě pohladíme, dáme pusinku a z pokoje odcházíme. Odchod doplníme rozloučením – „dobrou noc, maminka ráno přijde, pěkně spinkej, atd.“ Pořiďte dítěti „spacího medvídka“, na kterého se může při ukládání těšit. Bude velkým pomocníkem pro motivaci vašeho dítěte k odchodu do postýlky.
  • Před odchodem z pokoje zapněte monitor dechu a chůvičku

Co když dítě po uložení pláče? Celou noc kojím a ráno jsem vyčerpaná. Co s tím?

 Zde je důležité ukládání dítěte trénovat a nepovolovat z rituálu. V případě, že dítě pláče:

1. Zkontrolujeme, zda je všechno v pořádku, dítě přikryjeme a odcházíme.

2. Pokud pláč nepřestává, po pěti minutách na dítě něco uklidňujícího zavoláme – dítě může mít také strach z opuštění, proto jeho potřeby zcela neignorujme.

3. Po dalších pěti minutách vše zkontrolujeme, pohladíme po bříšku a opět odcházíme

 Elizabeth Fenwicková (2001), odbornice na psychický vývoj dítěte, zdůrazňuje, že v této fázi nesmí maminka váhat a utěšovat dítě v náruči, to pak dítě vyžaduje stále a maminka tráví noci s dítětem na rukách. Celý rituál stále opakujte.

V šesti měsících je dítě schopné spát až do rána bez krmení, může se však budit na krmení ze zvyku.“ (Fenwicková, 2001) Proč se tedy budí to mé dítě? Protože vnímá kojení jako tišení. Musíme mu dát najevo, že noc není doba, ve kterou se mu budeme plně věnovat, ale je dobou určenou k odpočinku.

Velkou roli při nočním buzení kojenců zastávají tatínci. V případě, že je nutné dítě z postýlky vyzvednout či opakovaně zkontrolovat, k dítěti nemá přistupovat matka, ze které dítě cítí mléko, ale otec, který stejně jako matka navodí pocit bezpečí. Dítě si po čase uvědomí, že námaha, kterou vydá k přivolání matky, je zbytečná a nevede k nakojení, jeho spánek bude klidnější a bez častého buzení.

S problémy se spánkem a usínáním dítěte se setká téměř každý rodič. Zde je na místě důslednost, trpělivost a laskavý přístup. Uspávání vyžaduje, abyste vytrvali a nevzdávali se. První výsledky můžete pozorovat asi po 14ti dnech. Velmi důležitá je spolupráce obou rodičů, proto radíme: Maminky, promluvte s manželi o nočním vstávání ještě před narozením dítěte.

Fenwicková, E. Velká kniha o matce a dítěti. Perfekt, Bratislava, 2001.